Page 24 - CZ_Zluty-09-15__prohlizec
P. 24
TOVÁNÍ | Po vlastní ose Strana 22
do města Nigde, odkud je to už jen
hodina cesty do národního parku
Aladaglar. Cesta z hor nás zavedla
do údolí až k večeru, a tak nám ne-
zbývá nic jiného, než zkusit štěstí na
hlavní silnici za vesnicí. Po zvednutí
palce nám poprvé a ne naposledy
staví první auto. Turek, voják –
pilot vrtulníku, farmář a ve volných
chvílích nadšený rybář v jedné osobě.
Stopem si během pobytu vypomůže-
me ještě několikrát. Bere nás prodej-
ce koberců, tirák i traktorista. Turecká snídaně je pestrá a vydatná. Nesmí
V Nigde díky dvěma mladým dívkám chybět hlavně sýr a černé olivy.
nacházíme penzion a s recepčním
se rukama nohama domlouváme na Nigde se 130 tisíci obyvateli nenabízí
přespání. Lidé ve městech, ani mladí, žádné turistické trháky, ale příjem-
anglicky neumí. Při naší snaze se né parky s čajovnami a sedacími
turecky zeptat, zda je v ceně noc- vaky. Za návštěvu pak stojí Eski
lehu i snídaně, se odpověď změnila Gümüşler, klášter ve skále. Za půl
v prohlídku města včetně návštěvy hodiny dolmuší od Nigde se mění-
supermarketu . Při jedné cestě me ve speleology a proplétáme se
skalními chodbičkami tohoto
Při naší snaze se turecky rozsáhlého komplexu. Za-
chované malby Panny Marie
zeptat, zda je v ceně s Ježíškem v náručí nám
znovu připomínají rozmani-
noclehu i snídaně, tou historii této země.
se odpověď změnila Po odpočinkovém dni se
vracíme do hor. Při výstupu
v prohlídku města. na jeden z našich hlavních
tureckých cílů – horu Emler
dolmuší jsme dokonce jeli s čerstvým (3 723 m n. m.) – potkáváme
absolventem univerzity, který nám skupinku tureckých turistů a sna-
radostně ukazoval diplom, kde měl žíme se zjistit, jak daleko jsme od
dvojku z angličtiny, ale uměl říct vrcholu a co nás ještě čeká. S jedním
jenom „I am teacher“. Nicméně in- z nich se dáváme do řeči, tentokrát
ternetem v mobilu disponoval, a tak anglicky. Prohlíží si naše vybave-
jsme si s použitím překladače celkem ní a s mírným údivem se ptá, kde
slušně popovídali. S lidmi ve městech máme trekové hůlky. My na to, že to
jsme takto „mluvili“ často, v horách zvládneme bez nich, on je však opač-
musel stačit náš papírový slovník. ného názoru a vrazí nám do ruky ty
svoje. Než se vzpamatujeme, stačíme
do města Nigde, odkud je to už jen
hodina cesty do národního parku
Aladaglar. Cesta z hor nás zavedla
do údolí až k večeru, a tak nám ne-
zbývá nic jiného, než zkusit štěstí na
hlavní silnici za vesnicí. Po zvednutí
palce nám poprvé a ne naposledy
staví první auto. Turek, voják –
pilot vrtulníku, farmář a ve volných
chvílích nadšený rybář v jedné osobě.
Stopem si během pobytu vypomůže-
me ještě několikrát. Bere nás prodej-
ce koberců, tirák i traktorista. Turecká snídaně je pestrá a vydatná. Nesmí
V Nigde díky dvěma mladým dívkám chybět hlavně sýr a černé olivy.
nacházíme penzion a s recepčním
se rukama nohama domlouváme na Nigde se 130 tisíci obyvateli nenabízí
přespání. Lidé ve městech, ani mladí, žádné turistické trháky, ale příjem-
anglicky neumí. Při naší snaze se né parky s čajovnami a sedacími
turecky zeptat, zda je v ceně noc- vaky. Za návštěvu pak stojí Eski
lehu i snídaně, se odpověď změnila Gümüşler, klášter ve skále. Za půl
v prohlídku města včetně návštěvy hodiny dolmuší od Nigde se mění-
supermarketu . Při jedné cestě me ve speleology a proplétáme se
skalními chodbičkami tohoto
Při naší snaze se turecky rozsáhlého komplexu. Za-
chované malby Panny Marie
zeptat, zda je v ceně s Ježíškem v náručí nám
znovu připomínají rozmani-
noclehu i snídaně, tou historii této země.
se odpověď změnila Po odpočinkovém dni se
vracíme do hor. Při výstupu
v prohlídku města. na jeden z našich hlavních
tureckých cílů – horu Emler
dolmuší jsme dokonce jeli s čerstvým (3 723 m n. m.) – potkáváme
absolventem univerzity, který nám skupinku tureckých turistů a sna-
radostně ukazoval diplom, kde měl žíme se zjistit, jak daleko jsme od
dvojku z angličtiny, ale uměl říct vrcholu a co nás ještě čeká. S jedním
jenom „I am teacher“. Nicméně in- z nich se dáváme do řeči, tentokrát
ternetem v mobilu disponoval, a tak anglicky. Prohlíží si naše vybave-
jsme si s použitím překladače celkem ní a s mírným údivem se ptá, kde
slušně popovídali. S lidmi ve městech máme trekové hůlky. My na to, že to
jsme takto „mluvili“ často, v horách zvládneme bez nich, on je však opač-
musel stačit náš papírový slovník. ného názoru a vrazí nám do ruky ty
svoje. Než se vzpamatujeme, stačíme
