Page 17 - 1.cast_CZ_Zluty-04-15__web.indd
P. 17
utý 04 | 2015 Cestospisy Petra Horkého Strana 15
CEJLON
– OPÌT RÁJ BEZ ANDÌLÙ!
Byly to dva týdny pohybu v èase i prostoru. Na zaèátku jsem se bál,
že to bude smutné cestování se vzpomínkami na to, jak døív byl svìt
lepší a teï se všechno zhoršuje a kazí, globalizuje a ztrácí
na originalitì. Zjednodušuje na èísla na úètech a v penìženkách.
Naštìstí to tak ale není. Alespoò ne všude. Pro webcestovatelù.cz
jsem se vrátil na Srí Lanku a prošel si její promìny
za snad 20 let, co tam jezdím.
TEXT: Petr HORKÝ ● FOTO: Petr HORKÝ, archiv
Srí Lanka se po těch ránách, které ji a pokoušel se věci napravit, uklidit,
postihly – občanská válka trvala až znovu vymalovat, aby všechno bylo
do roku 2009, tsunami 2004 a velké jako dřív. Viděl jsem vlak, sestavu
bouře 2006 – opravdu zvedá jako- poničených vagonů. Když začala
by (alespoň z mého úhlu pohledu, stoupat voda, lidé se do něj nahrnu-
možná, že místní by se mnou tak li v domnění, že něco tak velkého
docela nesouhlasili, nevím) očištěná a těžkého jako vlak jim poskytne
a posílená. bezpečný úkryt. Vlny jej roztrhaly
a odnesly do moře, dva z nich se
Právě teď sedím na terase restaura- nikdy nenašly, moře si je vzalo.
ce v Hikkaduwě, ve městečku, které Zničenými vagony, které se podařilo
bylo velmi zle zasaženo vlnou tsuna- najít, jsem tehdy kráčel s kamerou.
mi. Byl jsem přímo na tomto místě Chodil jsem zdemolovanými ulič-
snad měsíc po katastrofě a procházel kami, díval se na potrhaná sedadla
trosky domů, potkával lidi bez pří- a přemýšlel o lidech, kteří tu byli,
buzných, děti bez rodičů. Viděl jsem prý jich byly stovky, tisíce.
tehdy muže, který s hlubokým za-
myšlením soustředěně natíral trosky Dnes jsem po stejné trati jel vla-
svého domu na bílo, jakoby si dosud kem do nedaleké pevnosti v Galle
nepřipustil, co se doopravdy stalo a zpět. Vagony, které šlo opravit,
CEJLON
– OPÌT RÁJ BEZ ANDÌLÙ!
Byly to dva týdny pohybu v èase i prostoru. Na zaèátku jsem se bál,
že to bude smutné cestování se vzpomínkami na to, jak døív byl svìt
lepší a teï se všechno zhoršuje a kazí, globalizuje a ztrácí
na originalitì. Zjednodušuje na èísla na úètech a v penìženkách.
Naštìstí to tak ale není. Alespoò ne všude. Pro webcestovatelù.cz
jsem se vrátil na Srí Lanku a prošel si její promìny
za snad 20 let, co tam jezdím.
TEXT: Petr HORKÝ ● FOTO: Petr HORKÝ, archiv
Srí Lanka se po těch ránách, které ji a pokoušel se věci napravit, uklidit,
postihly – občanská válka trvala až znovu vymalovat, aby všechno bylo
do roku 2009, tsunami 2004 a velké jako dřív. Viděl jsem vlak, sestavu
bouře 2006 – opravdu zvedá jako- poničených vagonů. Když začala
by (alespoň z mého úhlu pohledu, stoupat voda, lidé se do něj nahrnu-
možná, že místní by se mnou tak li v domnění, že něco tak velkého
docela nesouhlasili, nevím) očištěná a těžkého jako vlak jim poskytne
a posílená. bezpečný úkryt. Vlny jej roztrhaly
a odnesly do moře, dva z nich se
Právě teď sedím na terase restaura- nikdy nenašly, moře si je vzalo.
ce v Hikkaduwě, ve městečku, které Zničenými vagony, které se podařilo
bylo velmi zle zasaženo vlnou tsuna- najít, jsem tehdy kráčel s kamerou.
mi. Byl jsem přímo na tomto místě Chodil jsem zdemolovanými ulič-
snad měsíc po katastrofě a procházel kami, díval se na potrhaná sedadla
trosky domů, potkával lidi bez pří- a přemýšlel o lidech, kteří tu byli,
buzných, děti bez rodičů. Viděl jsem prý jich byly stovky, tisíce.
tehdy muže, který s hlubokým za-
myšlením soustředěně natíral trosky Dnes jsem po stejné trati jel vla-
svého domu na bílo, jakoby si dosud kem do nedaleké pevnosti v Galle
nepřipustil, co se doopravdy stalo a zpět. Vagony, které šlo opravit,
