Page 10 - CZ_Zluty-09-15__prohlizec
P. 10
TOVÁNÍ | Cestospisy Petra Horkého Strana 8
zítra v horské chatě Hannoverhaus skou dumkou a zvolnili jsme tempo.
jsem už taky udělala, jak jste chtěl, Myšlenkově jsme vypadli z jízdních
a tady, když se podíváte, vám jede řádů. Za chvíli kolem projel ranní au-
v osm ráno autobus až k dolní stanici tobus. Ke stanici lanovky jsme v tom
lanovky. Ta vás vyveze do dvou a půl krásném ránu došli podél řeky za půl
tisíce metrů, abyste ten strašný kopec hodiny. Pár kroků k pokladně a ceník
nemuseli šlapat. Pak už to máte jen ukazoval, že to až nahoru není pře-
hnaně drahé. My jsme ale
měli jasno.
To je fakt každá stanice U rozcestí začala cesta
tak blízko? V Alpách se stoupat. Podle navigace by
nechodí? To si tady lidi to mělo pěšky trvat čtyři
i na nákup berou autobus? hodiny. Lanovkou deset
minut. To máme tři hodiny
padesát ušetřeného času.
Co všechno by se za takovou
dobu dalo udělat?
pár metrů z kopce.“ Teď je ale ráno Nakonec jsme to stihli za tři a půl.
a já šlapu ze schodů na snídani. Las- I když stihli je špatné slovo. Šli jsme
kavá paní domácí nachystala snídani prostě tak, jak to sedlo, občas si do-
a pak skoro upejpavě přinesla účet. přáli pauzu. Dole jsme čichali vůně
Zaplatili jsme, udělali rezervaci na luk, jak jsme stoupali sjezdovkou.
další den – a rychle sbalit, ať stih- Pak se cesta stočila do lesa a nás
neme ten autobus. Stanice má být ovanulo jehličí a nesmírně příjemný
50 metrů od domku, hned u pekař- chlad. Stromů ubývalo a mezi koso-
ství. Jsme tam o deset minut dřív. dřevinou vykukovaly plantáže borů-
Kde že je další stanice? Podle jízdního vek. Himl, kdy jsem naposledy snědl
řádu minutu odtud. „To dojdeme, ne?“ tolik těch modrých kuliček? A chut-
Zastávka musí být hned za zatáč- naly mi jako dnes? Nad porostem
kou a další odtud zase minutu jízdy! se rozprostřel prudký holý stoupák,
„To je fakt každá stanice tak blízko? na jehož vrcholku vykukovala horní
V Alpách se nechodí?“ Zvědavost nám stanice lanovky (to by nebylo tak
nedá a fakt, hned u prodejny s po- zásadní), ale také v roce 2013 otevře-
travinami je značka! „To si tady lidi ný nový Hannoverhaus, kde určitě
i na nákup berou autobus? Ve vesnici, čepují pivo! Ještě zastávka u potoka,
která od cedule k ceduli má možná pár loků vody a opláchnout obličej.
kilometr?“ Za potravinami, když A pak krok za krokem, pomalu, ale
jdeme k další stanici plni zvědavosti, vytrvale. Stejně pomalu se odkrývá
kde to bude, jsme najednou s Mirkem monumentální masa hor kolem.
zastavili a podívali se na sebe. Fakt
chceme jet autobusem? „Hele, nebu- Zpocený až na zadku po dvou stech
deme si kazit karmu, co kdybychom deseti minutách stoupání mířím
šli pěšky?“ Dva úsměvy nad tou asij- spokojeně k výčepu. A namísto piva
zítra v horské chatě Hannoverhaus skou dumkou a zvolnili jsme tempo.
jsem už taky udělala, jak jste chtěl, Myšlenkově jsme vypadli z jízdních
a tady, když se podíváte, vám jede řádů. Za chvíli kolem projel ranní au-
v osm ráno autobus až k dolní stanici tobus. Ke stanici lanovky jsme v tom
lanovky. Ta vás vyveze do dvou a půl krásném ránu došli podél řeky za půl
tisíce metrů, abyste ten strašný kopec hodiny. Pár kroků k pokladně a ceník
nemuseli šlapat. Pak už to máte jen ukazoval, že to až nahoru není pře-
hnaně drahé. My jsme ale
měli jasno.
To je fakt každá stanice U rozcestí začala cesta
tak blízko? V Alpách se stoupat. Podle navigace by
nechodí? To si tady lidi to mělo pěšky trvat čtyři
i na nákup berou autobus? hodiny. Lanovkou deset
minut. To máme tři hodiny
padesát ušetřeného času.
Co všechno by se za takovou
dobu dalo udělat?
pár metrů z kopce.“ Teď je ale ráno Nakonec jsme to stihli za tři a půl.
a já šlapu ze schodů na snídani. Las- I když stihli je špatné slovo. Šli jsme
kavá paní domácí nachystala snídani prostě tak, jak to sedlo, občas si do-
a pak skoro upejpavě přinesla účet. přáli pauzu. Dole jsme čichali vůně
Zaplatili jsme, udělali rezervaci na luk, jak jsme stoupali sjezdovkou.
další den – a rychle sbalit, ať stih- Pak se cesta stočila do lesa a nás
neme ten autobus. Stanice má být ovanulo jehličí a nesmírně příjemný
50 metrů od domku, hned u pekař- chlad. Stromů ubývalo a mezi koso-
ství. Jsme tam o deset minut dřív. dřevinou vykukovaly plantáže borů-
Kde že je další stanice? Podle jízdního vek. Himl, kdy jsem naposledy snědl
řádu minutu odtud. „To dojdeme, ne?“ tolik těch modrých kuliček? A chut-
Zastávka musí být hned za zatáč- naly mi jako dnes? Nad porostem
kou a další odtud zase minutu jízdy! se rozprostřel prudký holý stoupák,
„To je fakt každá stanice tak blízko? na jehož vrcholku vykukovala horní
V Alpách se nechodí?“ Zvědavost nám stanice lanovky (to by nebylo tak
nedá a fakt, hned u prodejny s po- zásadní), ale také v roce 2013 otevře-
travinami je značka! „To si tady lidi ný nový Hannoverhaus, kde určitě
i na nákup berou autobus? Ve vesnici, čepují pivo! Ještě zastávka u potoka,
která od cedule k ceduli má možná pár loků vody a opláchnout obličej.
kilometr?“ Za potravinami, když A pak krok za krokem, pomalu, ale
jdeme k další stanici plni zvědavosti, vytrvale. Stejně pomalu se odkrývá
kde to bude, jsme najednou s Mirkem monumentální masa hor kolem.
zastavili a podívali se na sebe. Fakt
chceme jet autobusem? „Hele, nebu- Zpocený až na zadku po dvou stech
deme si kazit karmu, co kdybychom deseti minutách stoupání mířím
šli pěšky?“ Dva úsměvy nad tou asij- spokojeně k výčepu. A namísto piva
