Page 11 - CZ_Zluty-09-15__prohlizec
P. 11
TOVÁNÍ | Cestospisy Petra Horkého Strana 9
objednávám radler – když jsem ho Ve tři nás popadla chuť vyšlápnout
tolik let odmítal, možná právě dnes si ještě ke kapličce, nějakých dvě
a právě v Rakousku je ta správná stě výškových metrů. Na velkém
chvíle. K tomu gulášovka a ješ- prostranství kolem býval starý Han-
tě jeden půllitr. Nepříliš ochotná noverhaus. Aby se servis přiblížil
obsluha nám pak vydala i klíče od k lyžařům, kteří celkem pochopitelně
pokoje, který jsme včera nechali v zimě nad stanici Ankogelbahnu ne-
rezervovat. Kolem plných stolů vylezou, starý dům se strhnul a nový
spousta turistů, co přijeli lanovkou stejného jména vyrostl níž.
a mají taky hlad a žízeň. Dívám se
po těch tělech kolem – nepodezřívej- Od kapličky se jde pěkně, a tak nás
te mne z voyeurství, chlapi i žen- popadá chuť, že bychom pokračovali
ské měli buď kolem pasu sto třicet až k cíli celé naší mikrovýpravy, na
a víc anebo byli v pokročilém věku. 3 252 m vysoký Ankogel. Slovo dalo
Nikdo z nich by se sem bez lanovky slovo a jen tak, bez závazku prostě
asi nepodíval. A teď prosím, abych jdeme, kam to půjde. O půl sedmé
byl správně pochopen – nemám nic jsme na vrcholu „menšího bratříčka“,
proti těm, co sem bezpracně přijeli! Kleiner Ankogelu. Máme hladinu
(Šlapat v tom horku byla taky možná 3 096 m n. m. a od vrcholu nás dělí
pěkná blbost!) Asi to je dobře, že si hřeben a nějakých sto padesát výš-
lidé mohou na vlastní oči užít i tuto kových metrů. Ale taky už je pozdě.
krásu světa, která by jim jinak už Dnes jsme si už dali devět hodin
byla odepřená. stoupání, navíc je třeba vrátit se do
Po 71 letech jsme vynesli deník
Miroslava Zikmnuda
do míst jeho vzniku.
objednávám radler – když jsem ho Ve tři nás popadla chuť vyšlápnout
tolik let odmítal, možná právě dnes si ještě ke kapličce, nějakých dvě
a právě v Rakousku je ta správná stě výškových metrů. Na velkém
chvíle. K tomu gulášovka a ješ- prostranství kolem býval starý Han-
tě jeden půllitr. Nepříliš ochotná noverhaus. Aby se servis přiblížil
obsluha nám pak vydala i klíče od k lyžařům, kteří celkem pochopitelně
pokoje, který jsme včera nechali v zimě nad stanici Ankogelbahnu ne-
rezervovat. Kolem plných stolů vylezou, starý dům se strhnul a nový
spousta turistů, co přijeli lanovkou stejného jména vyrostl níž.
a mají taky hlad a žízeň. Dívám se
po těch tělech kolem – nepodezřívej- Od kapličky se jde pěkně, a tak nás
te mne z voyeurství, chlapi i žen- popadá chuť, že bychom pokračovali
ské měli buď kolem pasu sto třicet až k cíli celé naší mikrovýpravy, na
a víc anebo byli v pokročilém věku. 3 252 m vysoký Ankogel. Slovo dalo
Nikdo z nich by se sem bez lanovky slovo a jen tak, bez závazku prostě
asi nepodíval. A teď prosím, abych jdeme, kam to půjde. O půl sedmé
byl správně pochopen – nemám nic jsme na vrcholu „menšího bratříčka“,
proti těm, co sem bezpracně přijeli! Kleiner Ankogelu. Máme hladinu
(Šlapat v tom horku byla taky možná 3 096 m n. m. a od vrcholu nás dělí
pěkná blbost!) Asi to je dobře, že si hřeben a nějakých sto padesát výš-
lidé mohou na vlastní oči užít i tuto kových metrů. Ale taky už je pozdě.
krásu světa, která by jim jinak už Dnes jsme si už dali devět hodin
byla odepřená. stoupání, navíc je třeba vrátit se do
Po 71 letech jsme vynesli deník
Miroslava Zikmnuda
do míst jeho vzniku.
