Page 54 - CZ_Zluty-09-15__prohlizec

S prvním horským
kolem jsem se seznámila ve třiceti.
Mělo šlapky, ke kterým mi můj drahý později
přidělal klipsny. Nějaký čas jsem s nimi zápasila při se-
stupování z kola, ale po určité době jsem se naučila, že musím
nohu posunout vzad a pak se bez problémů z klipsny vyháknu.
Po letech, kdy jsem přestala jezdit na kole jen na nákup, ale byla schopná
ujet vzdálenost delší, se můj muž rozhodl, že ze mě udělá bikerku. A koupil mi
boty. Pravé, cyklistické. Jsou tvrdé jako prkno, stejně tak těžké a v místě, kde má
vložka do bot srdíčko proti příčně plochým nohám, mají kovový kříž. Pak mě vítězo-
slavně dovedl ke kolu. Zjistila jsem, že šlapky s klipsnami zmizely a místo nich se nachází
železo velikosti 3x2cm. Představil mi nášlapy neboli kufry. Pochopila jsem, že nastal den D,
kdy se ze mě stane bikerka B.
Vzpomněla jsem si, jak jsem trpěla při přechodu ze šlapek do klipsen a polil mě studený pot.
Když jsem konečně dokázala, třeba o půlnoci, předvést pohyb vzad, kterým se dostává noha
z klipsen, přišla chvíle, kdy jsem na tento pohyb musela zapomenout. Bylo mi vysvětleno, že mu-
sím zkroutit chodidlo, vytočit patu ven a pokud uslyším charakteristické křupnutí, jsem volná.
Sednu na kolo, zaslechnu zvuk zacvaknutí kufrů. V ten okamžik se ze mě a bicyklu stává jediná
jednotka. To monstrum přestávám ovládat já, ale ono ovládá mě. Pochopila jsem to ihned
při první vyjížďce. Zahlédnu kamarádku jdoucí po chodníku a potřebuji jí něco velice dů-
ležitého říct. Zajedu s kolem k ní, chci vystoupit, posunu nohu vzad… kácím se k zemi.