Page 57 - 1.cast_CZ_Zluty-04-15__web.indd
P. 57
nedalo spát, protože buď řvala touhou měsících zase začala doba říje a já obě kozy
nebo běhala jako šílená po dvoře stále doko- odvezla do vedlejší vesnice za jiným kozlem
la. „No dobře, chtělas to, máš to mít!“ uvázala – místním šampiónem, který vyhrál několik
jsem ji na provaz a vyrazili jsme za kozlem. výstav. Jak ho kozy uviděly, začaly radostně
Když už počtvrté vykonal svou povinnost mečet a kozel řvát. Stály jsme u výběhu s jeho
a bylo jisté, že tentokrát ho hlava bolet nebu- hrdou majitelkou a já měla pocit rodiče, kte-
de, unaveně odkráčel na druhý konec výběhu rý právě vysílá dítě na první školu v přírodě.
„Já myslím, že stačí pár dnů a bude to, ne-
a přestal si Emy všímat. Jenže ta bojte, klidně je tady nechte,“ uklidňovala mě
odmítala odejít a neustále je- chápavě. Po cestě domů s prázdným kufrem
čela, že chce pokračovat. Mu- auta jsem si říkala, že naše Máňa je asi snob
seli jsme ji odtáhnout násilím.
a jelikož je uznávaná krasavice (to
Tak vida, sice mám jednu kozu je výraz několika našich návštěv
lesbu a druhou asi z města), tak jí byl asi obyčejný
kozel ze sousedství málo a po-
nymfomanku, třebovala kozla s několika medai-
ale aspoň jedna nám
udělá na jaře radost, dou- lemi. Když mi po čtrnácti dnech
fala jsem po cestě domů. volala jeho majitelka, smála se: „To
Blížil se čas kůzlat, Emě ros- není možné, Emičku si můžete už
tlo břicho a nadouvalo se ve- odvézt, ale ta Máňa... Oni jsou s na-
mínko. Když k nám přijel na ším Pepíkem hrozní kamarádi, vůbec se
návštěvu její bývalý majitel, tak od sebe nehnou, ale zatím pořád nic. Tak ji
jí to vemínko zmáčknul a pravil: tady ještě nechejte, Pepík bude rád.“ Pepík byl
„To je jasný, má tam mlezivo, rád ještě měsíc a pak jsme to vzdali. Zřejmě
ale ještě tak měsíc, co?“ Den sleh- se dohodli, že budou raději kamarádi, aby si
nutí už dávno přešel, Ema měla nepokazili tak pěkný vztah.
stále velké břicho, v příručce psali, No, Ema už má zase velké břicho a nafouklé
že u prvorodiček může být i měsíc vemínko, Máňa si zřejmě nechce kazit posta-
nad termín a tak jsme stále čekali. Když vu a ve vesnici nám nenápadně naznačují,
uplynul i měsíc přes, zavolala jsem veteri- že kozí klobásy jsou opravdu velmi chutné.
nářce a ta pravila, že koza není slon a po- A já už raději nečtu příručky a odevzdaně
kud spokojeně žere, tak prostě březí není. čekám, co jaro přinese.
I když v příručce psali, že falešná březost je
u koz velmi výjimečná, jednoho dne si Ema TEXT a FOTO: Kateřina Dubská
lehla, mohutně si pšoukla, břicho splasklo,
vemínko taky a radostně odběhla se pást. www.katerinadubska.cz
Nemluvila jsem s ní měsíc. Po dalších dvou
nebo běhala jako šílená po dvoře stále doko- odvezla do vedlejší vesnice za jiným kozlem
la. „No dobře, chtělas to, máš to mít!“ uvázala – místním šampiónem, který vyhrál několik
jsem ji na provaz a vyrazili jsme za kozlem. výstav. Jak ho kozy uviděly, začaly radostně
Když už počtvrté vykonal svou povinnost mečet a kozel řvát. Stály jsme u výběhu s jeho
a bylo jisté, že tentokrát ho hlava bolet nebu- hrdou majitelkou a já měla pocit rodiče, kte-
de, unaveně odkráčel na druhý konec výběhu rý právě vysílá dítě na první školu v přírodě.
„Já myslím, že stačí pár dnů a bude to, ne-
a přestal si Emy všímat. Jenže ta bojte, klidně je tady nechte,“ uklidňovala mě
odmítala odejít a neustále je- chápavě. Po cestě domů s prázdným kufrem
čela, že chce pokračovat. Mu- auta jsem si říkala, že naše Máňa je asi snob
seli jsme ji odtáhnout násilím.
a jelikož je uznávaná krasavice (to
Tak vida, sice mám jednu kozu je výraz několika našich návštěv
lesbu a druhou asi z města), tak jí byl asi obyčejný
kozel ze sousedství málo a po-
nymfomanku, třebovala kozla s několika medai-
ale aspoň jedna nám
udělá na jaře radost, dou- lemi. Když mi po čtrnácti dnech
fala jsem po cestě domů. volala jeho majitelka, smála se: „To
Blížil se čas kůzlat, Emě ros- není možné, Emičku si můžete už
tlo břicho a nadouvalo se ve- odvézt, ale ta Máňa... Oni jsou s na-
mínko. Když k nám přijel na ším Pepíkem hrozní kamarádi, vůbec se
návštěvu její bývalý majitel, tak od sebe nehnou, ale zatím pořád nic. Tak ji
jí to vemínko zmáčknul a pravil: tady ještě nechejte, Pepík bude rád.“ Pepík byl
„To je jasný, má tam mlezivo, rád ještě měsíc a pak jsme to vzdali. Zřejmě
ale ještě tak měsíc, co?“ Den sleh- se dohodli, že budou raději kamarádi, aby si
nutí už dávno přešel, Ema měla nepokazili tak pěkný vztah.
stále velké břicho, v příručce psali, No, Ema už má zase velké břicho a nafouklé
že u prvorodiček může být i měsíc vemínko, Máňa si zřejmě nechce kazit posta-
nad termín a tak jsme stále čekali. Když vu a ve vesnici nám nenápadně naznačují,
uplynul i měsíc přes, zavolala jsem veteri- že kozí klobásy jsou opravdu velmi chutné.
nářce a ta pravila, že koza není slon a po- A já už raději nečtu příručky a odevzdaně
kud spokojeně žere, tak prostě březí není. čekám, co jaro přinese.
I když v příručce psali, že falešná březost je
u koz velmi výjimečná, jednoho dne si Ema TEXT a FOTO: Kateřina Dubská
lehla, mohutně si pšoukla, břicho splasklo,
vemínko taky a radostně odběhla se pást. www.katerinadubska.cz
Nemluvila jsem s ní měsíc. Po dalších dvou
